Historie                 SEIFEROS

Rok 2003 začal vcelku klidně. Teprve při jednáních na základních školách došlo opět ke komplikacím. Náš bývalý společník nás špinil kudy chodil "jezdíme po školách nelegálně, dovezeme pouze 10 dravců, než slibovaných 35, je s námi zahájeno trestní stíhání atd." Jen s těžce se nám dařilo vyvracet tyto nehorázné pomluvy. Samozřejmě, že některé školy nejisti touto situací nám zrušily objednávku. Jako by nestačilo, že jsme přišli o náš zažitý název Zayferus, podal na nás p.Hrotek trestní oznámení ve smyslu porušování práv k ochranné známce názvu. Teď už mu šlo i o náš nový název Seiferos. Teprve tehdy jsme byli nuceni vzít si k celé věci právníka a s údivem jsme zjistili, že nebylo nutné měnit v roce 2001 starý název společnosti, dle práva prvního zakladatele společnosti Zayferus. Po několika měsíčních jednáních na policii došel státní zástupce k jednoznačnému stanovisku naši neviny. Usnesení státního zástupce.

Dalším krokem p.Hrotka bylo znevážit a pošpinit nás před celým sokolnickým klubem a dalšími lidmi účastnící se mimořádné elektronické konference. Zveřejnění pouze části.   Doufáme pouze v to, že se i sokolnický klub postaví za naše práva a těmto aktivitám p.Hrotka bude jednou pro vždy konec. Celá záležitost je veřejností vnímána, jako sokolnický problém. Bohužel si to p.Hrotek stále neuvědomuje a je mu jedno jestli je napadena prestiž sokolnického klubu nebo naše. 

Bohužel to vše neskončilo a vyvrcholení nastalo opět o prázdninách v Lednici. Dva týdny před naší sezónou v Lednici jsme zjistili, že nám louku někdo polil nějakým jedem na likvidaci trávy. Louka nebyla politá celá, ale nejvíce právě v prostoru kde mají stanoviště dravci!!! Nechali jsme si udělat rozbor, nahlásili vše životnímu prostředí v Břeclavi a čekali dva týdny na výsledky. Nemohli jsme riskovat otravu dravců a tak nám začala sezóna o dva týdny později!! Z výsledku vyplynulo, že byl použit herbicid na likvidaci plevelu a naštěstí s rychlím rozkladem v půdě. Pro jistotu jsme navozili podél přístřešku štěrk, aby se dravci krmili na čisté ploše.Nemáme důkaz kdo to udělal, ale největší zájem na tom, abychom posunuli začátek sezóny měl pouze JEDEN .............!!!             

Před postřikem v roce 2002

Po v červnu 2003

Samozřejmě, že jsme již nechtěli mlčet !!! Oslovili jsme Českou televizi, redaktora z pořadu Klekánice a odevzdali veškerý nashromážděný materiál tykající se našeho dlouholetého sporu. Byl to pro ně velice atraktivní materiál a již sjednali s námi termíny natáčení. Potřebovali jsme se bránit a chtěli jsme vše zveřejnit. V pozadí ovšem začal velký kolotoč kolem celé aféry, který samozřejmě neušel pozornosti vedení Českého klubu sokolníků. Opětovně nás předseda klubu žádal o zastavení natáčení se slibem o jednání celé naší záležitosti na klubové radě. Vyhověli jsme, ale bohužel redaktor z ČT již nebyl našimi kroky nadšen. Podotkl, že nás klub sokolníků stejně později hodí přes palubu.

Na podzim jsme byli přizváni k jednání sokolnické rady. Obě dvě společnosti měly mít každá 10 minut na přednesení svých stížností a argumentů celého problému. I přesto, že nám nebyl poskytnut vymezený čas v plném rozsahu, byl výsledek víc než jednoznačný. Naše argumenty podložené i textovým materiálem svědčili o naši nevině. Vzhledem k situaci v neprospěch druhé strany, její členové opustili jednání ještě před rozhodnutím rady. Přesto zněl verdikt  spíše v jejich prospěch. Obě strany již nesmí špinit jakýmkoli způsobem tu druhou ! Na našich webových stránkách musí dojít ke korekci ( cenzůře ) ! Bohužel už nikdo neurčil co je nevhodné, aby bylo veřejnosti sděleno! Žádná omluva z protější strany taky nebyla přednesena ! Jakékoli porušení jedné nebo druhé strany povede k jejich vyloučení z Českého klubu sokolníků. Do konce roku vše utichlo a vypadalo to, že již k žádnému konfliktu nedojde. 

Dále nás v tomto roce postihly další nepříjemnosti. Uletěl nám sup Jaruna a orel Chilkut. O orlovi máme stále zprávy z celé ČR. Bohužel vždycky když na místo dojedeme je už pryč.Přesto letošní sezóna proběhla velmi úspěšně a opět se nám potvrdil fakt, že se lidé postupně učí k nám chodit i na nové místo.